►►► DOTAZY NA MOU OSOBU ohledně záchvatového přejídání piště SEM. ◄◄◄

 


20.12.2014

20. prosince 2014 v 21:05 | pawla |  → Záchvatovité přejídání ←
20.12.2014

Nostalgický večer tušící začínající depresi skončil po krátičkém dialogu se sestrou úplně obráceně, než jsem čekala.
Původní očekávání: dokončení rozhovoru, pokračování ve čtení knihy, spánek.
Realita: dokončení rozhovoru, potoky slz, okamžité odložení knihy, cesta do kuchyně pro nůžky, cesta na záchod i s nůžkama, X na levé ruce, cesta do kuchyně pro horkou vodu se solí, cesta na záchod, prsty do krku... Výčitky, výčitky, výčitky.
Nenávist k sobě i celému světu.
Druhý den po sobě pokus o zvracení. Dneska dokonce dvakrát. První z nich totálně selhal, ten druhý vyšel trošku. Neulevilo se, šlo to jen málo. Ale šlo. Naděje pro další dny...? Stává se ze mě bulimička se vším všudy...?
Nenávist. Nenávist. Nenávist.
Všechno je zbytečné.
Bolest uvnitř krku. Všechno to tam tlačí. Polykání jde ztuha. A výsledek přesto minimální.
Všechno je zbytečné.

Kdo nemá rád sám sebe, nemůže mít rád ostatní.
Nemám ráda sama sebe.
Kdo lásku nerozdává, nemůže ji přijímat.
Nerozdávám lásku.

Nesnáším radost lidí. Úsměvy, smích, bezstarostnost. Evokuje to ve mně přetvářku. Neboť právě přetvářka je to, co mám s radostí, veselostí a vším tím okolo spojeno. Může se to někdy změnit? V téměř dvaceti letech života už je pozdě, zdá se mi. Pomyslné světlo na konci tunelu už jen mihotavě paběrkuje, nesvítí. Svítilo vůbec někdy? Nevzpomínám si...

Krásný konec roku. A bude hůř.

Další články


Kam dál

Reklama